Jak bojovat proti záchvatovitému přejídání?

Záchvatovité přejídání jako diagnóza

Jídlo se může velmi snadno stát drogou. Pokud se totiž přesytíme, změní se určitým způsobem i neurofyziologické prostředí v našem mozku. Na vědomé úrovni můžeme krátkodobě pociťovat uvolnění, potlačení úzkosti, stresu či napětí. Při opakovaných jídelních excesech se však dostavují pocity viny, výčitky svědomí a snížení sebeúcty. Tyto stavy opět vedou k nárůstu stresu, deprese nebo úzkostnosti, takže se postižený ocitne doslova v bludném kruhu. Co dělat pokud zjistíme, že hlavním motivem naší konzumace potravin přestává být zdravý hlad? Psychogenní přejídání je psychické onemocnění, které spadá pod spektrum poruch příjmu potravy. Pokud se excesy opakují pravidelně, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Zejména kognitivně behaviorální terapie vykazuje výborné výsledky.

Pravidelnost stravy je zásadní

Jak správně nastavit jídelníček při problémech se záchvatovitým přejídáním? V první fázi se musíme vzdát vlastních nároků na restrikci potravy co do jejího množství. Prvním a nejdůležitějším úkolem je, aby se nám podařilo zamezit delším fázím hladovění. Člověk, který trpí záchvatovitým přejídáním, totiž často pociťuje tzv. craving, což je stav nezvladatelné touhy po větším množství potravy, který je podobný bažení po návykové látce. Dlouhé pauzy mezi jednotlivými pokrmy riziko vzniku bažení neboli vlčího hladu velmi zvyšují.

Příčiny vlčího hladu

Pokud se chceme s jídelními excesy definitivně vypořádat, musíme se zaměřit na jejich příčinu. Tou určitě není slabá vůle, jak se mnozí postižení domnívají a zbytečně se obviňují.  V případě poruchy příjmu potravy lze jídlo označit za určitou formu sebemedikace, pomocí níž bojujeme proti nepříjemným duševním stavům. Tak, jak jsme již zmínili výše, jedná se především o úzkost, depresi, stresové poruchy a mnohé další. Boj s těmito obtížemi je třeba vést na více frontách. Terapie pomáhá vyřešit psychické spouštěče vlčího hladu. Významnou pomocí však může být i změna jídelníčku. Je totiž prokázáno, že určité potraviny příznivě ovlivňují naší psychickou kondici a zvyšují duševní odolnost. Jejich nedostatek ve stravě pak může být jedním z faktorů, který průběh poruchy příjmu potravy velmi negativně ovlivní.

Bílkoviny a tryptofan

Tryptofan je jedna z aminokyselin, ze kterých jsou složeny bílkoviny. Míru našich psychických obtíží ovlivňuje neurotransmitter, který se nazývá serotonin. Na bázi zvyšování hladiny serotoninu je také založeno mnoho moderních antidepresiv. Mozek však nedokáže serotonin produkovat, pokud není zároveň přítomný tryptofan.

Mezi potraviny bohaté na tryptofan patří především:

• tofu
• dýňová semena
• sezam
• mandle
• vlašské ořechy
• fazole

Omega-3 mastné kyseliny

Existují dva typy nenasycených mastných kyselin. Jsou to kyseliny Omega-6 a Omega-3. Výsledky dlouhodobých studií poukázaly na zajímavý fakt. Poměrné zastoupení těchto dvou skupin mastných kyselin v tucích naší krve má přímou souvislost s mírou deprese, stresu a vzniku cravingu. Čím nižší je poměr mastných kyselin omega-3 k mastným kyselinám omega-6, tím vyšší je výskyt těchto nepříznivých psychických stavů. Do jídelníčku bychom tedy měli zařadit „hodné“ mastné kyseliny Omega 3, které jsou obsaženy především v oleji z lněných semen, řepkovém oleji, oleji z pšeničných klíčků, oleji ze sójových bobů, v avokádu nebo mandlích.

Mozek a cukr

Vysoký příjem cukr může být v případě poruchy příjmu potravy velmi zrádný. Cukr dokáže navodit krátkodobé pocity odměny, uvolnění a snížení úzkosti poměrně spolehlivě. Ne nadarmo se hovoří o závislosti na cukru. Bylo ale prokázáno, že velké množství cukru ve stravě potlačuje fungování čelního mozkového laloku a snižuje mimo jiné volní schopnosti. Zejména rafinovaný cukr nabourává sacharidovou rovnováhu. Jeho psychické benefity jsou pouze přechodné a jeho nadměrná konzumace průběh poruchy příjmu potravy v dlouhodobém časovém horizontu zhoršuje.

Poruchy příjmu potravy jako civilizační nemoc

Záchvatovité přejídání i další poruchy příjmu potravy má jeden společný jmenovatel. A tím je nespokojenost sama se sebou. Z klinické praxe je patrné, že tato nespokojenost většinou neodráží objektivní situaci či pohled ostatních lidí. Stojí za ní naše vlastní nároky a přísné podmínky, které jsme si sami na sebe nastavili, abychom se byli schopni akceptovat. Někdy totiž zapomínáme na to, že si sebe sama můžeme vážit za obyčejné charakterové vlastnosti jako je laskavost, touha nikomu záměrně neškodit, empatie a mnoho dalších. Svou sebeúctu odvozujeme pouze od výkonů, které jsme schopni podat. Tehdy se dostáváme do psychické pasti, protože je zcela přirozené, že občas žádné skvělé výkony nepodáváme nebo docela obyčejně chybujeme.

Autor článku: Redakce Ketofit
Odborný tým se zaměřením na ryhlé hubnutí